Jak se žije v domech Canaba
 |
Variant | ||
| Zkušenosti se stavbou rodinného domu. Zvládly jsme to i bez chlapa… | |||
„Jo, zvládly jsme to bez chlapa.“ Dnes spokojená majitelka domu s dcerou a dvěma vnuky se jen nedávno
rozhodla vrátit tam kde vyrůstala. Do severních Čech.
„Hledaly jsme jednoznačně stavbu na klíč. Na internetu jsme nacházely spoustu opravdu zajímavých a hezkých domů a rozhodly se vidět je na vlastní oči. Najezdily jsme s dcerou stovky a stovky kilometrů. Výsledek? Poměrně často jen zklamání. Většina toho, co jsme viděly, tedy realita, jen málo odpovídala obrázkům z počítače. Teprve po čase nás napadlo navštívit vzorový dům jedné z firem, nedaleko místa, kde jsme v té době ještě bydlely. Takovou možnost většina ostatních nenabízela. Canaba ano, přímo v Nupakách nedaleko Průhonic u Prahy. Nevím, proč nás to nenapadlo dřív. Dům se nám docela líbil, ale ještě větší dojem na nás udělal obchodní zástupce téhle firmy. Tedy člověk, který nás celým domem provázel, vše nám vysvětlil a ukázal.
Krom vzorového domu, ve kterém jsme stály a mohly si ho osahat, nám obchodní zástupce představil i ostatní
domy z produkce Canaby. Do oka nám padl Classic. Hezký, rozumně “malý a velký zároveň“, dispozičně
vydařený …Po zralé úvaze a především díky budoucímu osazenstvu domu ale padla finální volba na Variant.
Dispoziční řešení tady dokonale zapadalo do představy soužití tří generací. Naše představa tak byla
naplněna beze zbytku. U většiny ostatních projektů bychom do dispozic zřejmě nějakým způsobem zasahovaly.
Ve Variantu má tak své soukromí a pohodlí každý z nás.“
Ani v téhle fázi budoucí majitelka domu nerezignovala na svoje další nároky. Od drobností, kdy elektrické zásuvky, nebo topná tělesa změnily oproti původnímu projektu svá místa a octla se tam, kde si zadavatelka přála. Přes kupříkladu absenci kuchyňských dveří, až po změnu zásadnějšího charakteru, kdy střešní okna vystřídaly vikýře.
„Nic z toho nebyl problém a než jsme se všichni nadáli, tak na pozemku, který se nám mezi tím podařilo získat, stál náš nový rodinný dům. Nám i našim novým sousedům se to zdálo jen málo uvěřitelné. Koncem léta jednoho roku jsme se rozhodly pro Canabu a na jaře toho dalšího roku jsme se s celou rodinou stěhovali. Stavbu jsme s dcerou jen průběžně kontrolovaly. Měly jsme sice stavební dozor, ale ten řešil vesměs jen maličkosti, které se výjimečně naskytly a korigoval je se stavbyvedoucím. Myslím, nyní s odstupem času, vše probíhalo opravdu poměrně hladce. Co znělo mým uším jako málo pravděpodobné, byly jednotlivé termíny. Canaba je přesto do puntíku plnila. Zatímco u sousedů rostla střecha téměř jeden měsíc, naše byla hotová za týden. A úpravy které jsem si z dcerou navymýšlela? I přes naše určitá finanční omezení byly provedeny přesně dle našich představ.“
O teplo i teplou vodu v domě se stará elektrický kotel společně s krbem. Možnost plynové přípojky tady
nebyla a elektřina se tak stala pro domácnost, kde „vládnou“ ženy, tou nejrozumnější variantou. A tak
jediná věc, kterou by majitelky po bezmála roku bydlení udělaly jinak, je přidání radiátoru do chodby,
aby bylo kde sušit rukavice a čepice dětí. Komfort by to ještě zvýšilo a již tak nízké účty za teplo
rozhodně neohrozilo.“
„Ptáte se, jak by to dopadlo, kdybych do toho šla znovu? Vybraly bychom jiný pozemek (poz. autora: nám se pozemek líbil). Jinak opravdu, když znovu, jedině s Canabou.“
Děkuji za rozhovor a přeji pohodlné a šťastné bydlení po dlouhá léta.
Iva Motyčková
